Indické měsíční landery: od prvních kroků Chandrayaanu až po pilotované přistání v roce 2040

Obrázek: Illustration created with AI

Za necelá dvě desetiletí se Indie posunula od své první lunární sondy na oběžné dráze k prvnímu měkkému přistání poblíž jižního pólu Měsíce. Zde se dozvíte, jak se k tomu program Chandrayaan dostal a co ISRO plánuje dál.

Když lander Vikram 23 August 2023 dosedl, stala se Indie po Sovětském svazu, Spojených státech a Číně čtvrtou zemí, které se podařilo měkké přistání na Měsíci. Zároveň šlo o první kosmickou loď jakéhokoli státu, která měkce přistála poblíž jižního pólu Měsíce, oblasti, kterou nyní chce zkoumat každá velká kosmická agentura. Tento okamžik byl výsledkem dvaceti let soustavné práce Indian Space Research Organisation (ISRO), a je to teprve začátek mnohem delšího plánu.

Chandrayaan-1: orbiter, sonda a voda

Program Chandrayaan nese jméno odvozené ze sanskrtu, ve významu „měsíční plavidlo“. Byl oznámen v roce 2003 a Chandrayaan-1 odstartoval na raketě PSLV dne 22 October 2008. V pozdní fázi vývoje bývalý prezident A. P. J. Abdul Kalam navrhl, že samotný orbiter nestačí, a tak ISRO přidalo malou sondu Moon Impact Probe.

Dne 14 November 2008 sonda dopadla na povrch poblíž kráteru Shackleton na jižním pólu, čímž se Indie stala pátou zemí, která dosáhla lunárního povrchu. Během pádu její přístroje zaznamenaly známky vody v řídké atmosféře Měsíce. Moon Mineralogy Mapper agentury NASA, nesený stejným orbiterem, poté objevil stopy vody napříč povrchem, výsledek oznámený v September 2009. Pozdější analýza týchž dat, zveřejněná v roce 2018, přinesla jedny z dosud nejsilnějších důkazů o odkrytém vodním ledu v polárních kráterech. To je jeden z hlavních důvodů, proč je dnes jižní pól tak důležitý.

Chandrayaan-2: tak blízko

Druhá mise byla ambicióznější: orbiter, lander s názvem Vikram, pojmenovaný po Vikramu Sarabhaiovi, zakladateli indického kosmického programu, a malé vozítko Pragyan, jehož název znamená „moudrost“. Plánované partnerství s Ruskem, které mělo dodat lander, se rozpadlo, a tak Indie postavila celou kosmickou loď sama. ISRO dokonce vytvořilo umělé krátery v Challakere ve státě Karnataka, aby otestovalo přistávací systémy.

Chandrayaan-2 odstartoval na těžké raketě LVM3 dne 22 July 2019. Dne 6 September sestupoval Vikram normálně, dokud nebyl asi 2.1 km nad povrchem, kdy se odchýlil z kurzu a zřítil se. ISRO později připsalo selhání vyššímu než očekávanému tahu motorů, omezením v rychlosti, jakou se lander mohl otáčet, a velmi malé přistávací zóně o velikosti 500 m.

Mise zdaleka nepřišla nazmar. Orbiter je stále v provozu a jeho kamera s vysokým rozlišením, schopná rozlišit objekty o velikosti 25 cm, od té doby mapuje povrch a vyhledává přistávací lokality.

Chandrayaan-3: přistání navržené tak, aby přežilo selhání

U Chandrayaan-3 zvolilo ISRO přístup, který samo označilo jako „failure-based“: místo návrhu pro situaci, kdy vše probíhá správně, navrhlo lander tak, aby zvládl i to, když se věci pokazí. Byl odstraněn centrální pátý motor, zesíleny nohy, přidáno více paliva a lander se mohl otáčet mnohem rychleji. Nejdůležitější bylo, že se přistávací zóna rozrostla z čtverce 500 m na oblast přibližně 4 km krát 2.5 km.

Chandrayaan-3 odstartoval 14 July 2023. Dne 23 August dosedl Vikram přibližně na 69 stupních jižní šířky, na místo, které nyní oficiálně nese název Statio Shiv Shakti. Indie si tento den každoročně připomíná jako National Space Day.

Pragyan sjel po rampě a začal s průzkumem, přičemž svými koly vytiskl do prachu státní znak a logo ISRO. Během jednoho lunárního dne obě kosmické lodě pořídily první měření teploty hluboko v půdě poblíž jižního pólu a potvrdily přítomnost síry na povrchu. Před vypnutím kvůli mrazivé lunární noci Vikram zažehl motory a vyskočil asi 40 cm do vzduchu, než znovu přistál. Šlo o malý test s velkým účelem: prokázat, že kosmická loď může z Měsíce odstartovat, což bude Indie pro svou příští misi potřebovat.

Co přijde dál

ISRO nyní má pro Měsíc jasný plán krok za krokem.

**Chandrayaan-4 (kolem roku 2027):** mise pro návrat vzorků. Dva starty LVM3 vyšlou čtyři moduly, které se spojí na lunární oběžné dráze. Jeden přistane poblíž Statio Shiv Shakti, odebere vzorky půdy a hornin a vyšle je zpět vzhůru, aby byly dopraveny domů na Zemi. Pokud to bude fungovat, Indie se připojí ke Spojeným státům, Sovětskému svazu a Číně jako jediným zemím, které dopravily zpět části Měsíce.

**Chandrayaan-5 / LUPEX (kolem roku 2028):** společná mise s japonskou kosmickou agenturou JAXA, schválená indickou vládou v March 2025. Japonsko poskytne vozítko a vypustí je na své raketě H3, zatímco Indie postaví lander. Cílem je hledat vodní led poblíž jižního pólu, vrtat do půdy a přežít po celé měsíce, včetně dlouhých lunárních nocí.

**Chandrayaan-6, 7 a 8 (30. léta 21. století):** nepilotované mise k testování landeru a systémů, které astronauti později využijí, spolu s komunikační retranslační stanicí kolem Měsíce.

**Pilotované přistání do roku 2040:** plán ISRO počítá s pilotovaným letem na lunární oběžnou dráhu na konci 30. let 21. století, po němž budou v roce 2040 po Měsíci chodit první indičtí astronauti. ISRO uvedlo, že jeho robotické mise budou pokračovat souběžně s těmi pilotovanými.

Proč na tom záleží

Indie ukázala, že pečlivě řízený program s relativně nízkými náklady může dosáhnout nejžádanější oblasti Měsíce. Celý program Chandrayaan stál jen zlomek ceny jediné mise Apollo. Indie také podepsala Artemis Accords a její poznatky o vodě, teplotě a půdě na jižním pólu pomohou každé agentuře i společnosti, která tam plánuje letět, včetně přistání Artemis agentury NASA.

Od malé sondy, která záměrně havarovala, až po lander, jenž na povel poskočil, proměnily indické lunární landery jižní pól ze záhady v cíl. Dalším krokem je přivézt kousek této oblasti domů.